©2018 by Alastair Scarborough. Proudly created with Wix.com

 
Vyhledat
  • alastairscarborough

Další rok za mnou, co?

Připadám si jako bych měl mít kocovinu. A to jsem v životě nikdy nic nepil. Sedím na hradbách a civím na oblohu už pár hodin a zapisuju si, co mi tvary mraků připomínají (houska, pes, strom...) a už se mi z toho tak trošku motá hlava. Procházení po pozemcích mne už nebaví. Hledat tajný chodby už taky ne, tak co bych měl tak asi dělat. Třeba chodit na hodiny, hehe... jo...


Dnešní den jsem začal tím, že jsem hodil Ronnyemu do postele lístek s tím, že by si měl ten binec konečně zřídit. Ty klece tam jsou už tři, kufrů má asi šest, všude balíčky, pytlíčky, noviny... by mne zajímalo v čem doma žije. Přeju Will hodně štěstí do budoucna, až z něj bude tenhle jeho zlozvyk vymítat. Pak jsem přešel do spolky, kde jsem doslova vyžral celý košík cukroví a pořád měl hlad. Koneckonců můj jídelníček byl poslední dny zrovna bídnej. Trochu mi to vyzvedly Vánoce a hostina, kdy jsem se poprvé po dlouhé době dosyta najedl. Neber to zle, deníku, ale chuť na jídlo poslední dobou opravdu nemám. Snídani zaspím, takže to začíná se zbytkama z kuchyně, na oběd zapomenu a než je večeře, tak spím. Mezi tím vším si připadám jako mrtvola, co se v sobě absolutně nevyzná. Jednu chvíli bych seděl v koutě a házel své sově drobky do klece a v další chvíli bych říkal nevhodné vtipy všem, co by se u mne zastavili. Nedej bože Jade... ta si toho mého povídání o Silvestra vyslechla až až. Proboha...


Nu inu Vánoce byly... divné? Nevím. Přišly mi dva dárky. V jednom byly penízky, takže... je asi hodím do fondu, co. Mám jich hodně a nevím co s tím, Nebo s tím koupit pozdní dárek pro sestřenku. V létě furt jančila, jak nemá nic pořádného do zimy. V tom druhém byly hodinky, lístek a nějaký sladký. Na chvíli jsem si myslel, že kolejní chtěla na našich dárcích ušetřit, ale až pak mi došlo, od koho to potenciálně může být. Inu, doteď nikdo nedostal kolejní dárek. Nedivil bych se, kdyby na nás zapomněli. Ale dalšího dne jsem se probudil s dalším dárkem a dalším sladkým... od Lei. Cítil jsem se lehce provinile, že zrovna jí jsem dárek nedal.


Někdy přemýšlím, proč nic nedělám. Proč nechodím na hodiny, nebo proč už nesmrdím v lektvarovém klubu. Sotva vytáhnu paty někam pryč, dělat něco produktivního. Myslím, že jsem ztratil motivaci? Že už nemá cenu se snažit učit se? Opravdu nevím. Ale jedno vím jistě. A to je, že se vždycky všechno změní v lepší.

28 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now